Pomalu přicházíte o kamarády, rodina vás pomlouvá, že nechodíte na rodinné oslavy. Nechápou to. ,,Proč jsi nepřišla? Promiň, byla jsem hrozně unavená. To já jsem taky a šel jsem.''. Přísahám, že tohle bolí víc, než jakákoliv jiná, fyzická bolest. To, že se lidi ani nesnaží vás pochopit. Komunita lidí, kteří mají autoimunitu tvrdí, že to nepochopí, dokud v takovém těle nejsou. A že by to nepřáli ani tomu největšímu nepříteli. A je to tak. Do postele večer nechodíte v sexy košilce, ale v pyžamu se sovičkama, zateplenýma, chlupatýma ponožkama, v županu a s nahřívacím polštářkem. Jo. I v létě. Napadnutý sníh a mrazy jsou noční můrou. Víte, že když sáhnete na sníh/studenou kliku, můžete jít rovnou domů. Když se tohle nestane a jdete venku dýl, než jste zvyklí, přestanete cítit nohy. Tak by jeden řekl, že se těším na léto, ne? V létě zvracím z vysokých teplot. A 50 SPF je na mě krátké. Puchýře na kůži nejsou nic moc. Tak jaro? Na jaře všechno kvete. I moje alergie a astma. Nejradši mám podzimní dny, kdy svítí sluníčko, ale je cca 18 stupňů.  

U lékařů specialistů jste pravidelně kontrolováni. Pravidelně v sobě máte odběrovou jehlu, je to pro vás už stejně normální jako nákup. A za ta léta, co vám někdo sdělil, že už nikdy nebudete žít jako dřív (tak už jste pravděpodobně nežili pár let před tím, jen tomu teď dali jméno), už poznáte, kdy je to horší. Jenže z té krve se většinou nic neukáže. Kromě protilátek. Moje protilátky jsou teď dvakrát vyšší než v době, kdy mě diagnostikovali. A to mi tenkrát bylo hodně zle. Ale nedá se s tím nic dělat. Navíc zdravotnictví v místě, kde bydlím je v nejbližších velkých nemocnicích dost známé. Lidi od nás k nim totiž utíkají. I já jsem byla nedávno nucena utéct. Utekla jsem na jednu kliniku do Ústí. Ta hodina cesty mi za to prostě stála. Ta naděje, že místo toho, abyste si připadali, jak když jste přišli svému doktorovi vykrást trezor (takhle se na vás většinou tváří už od dveří, když vás vidí), se na vás lékař usměje a bude vás poslouchat. A já ho našla (ťuk, ťuk). V listopadu jsem měla jet pro výsledky a další postup, ale onemocněla mi maminka. Meningitidou.(Pro představu místního zdravotnictví výsledek vyšetření na pohotovosti potom, co měl doktor hodinu zpoždění: ,,Meningitida není. Aplikována injekce na bolest + léky, propuštěna do domácího léčení.'' Kdybych místním lékařům věřila, mamka by brala léky na zelený zákal, který s jejím stavem neměl nic společného. Nemá zelený zákal. Lékař se spletl. A v pondělí už ležela v nemocnici. S meningitidou). A bylo to na dlouho. V tu chvíli člověk sebe odsune do pozadí a věnuje se jí. Jenže možná to paradoxně vedlo k mému zhoršení. Vůbec mi nedošlo, že jsem k tomu lékaři měla jet. Dostala jsem se tam minulý měsíc. Každý lékař tady by mě vyhodil, že když nemám zájem, tak čau. Lékař v Ústí se mě zeptal s naprostým klidem, proč jsem tenkrát nepřišla. Po vysvětlení se usmál a říká: ,,V tom případě se nic neděje, doufám, že už je to v pořádku. A my pokračujeme.'' Nebudu lhát, dojalo mě to. Panel testů ukázal na určité nové možnosti. Teď tedy projdu dalším testováním a pak uvidíme, jestli se něco z toho potvrdí. A já budu doufat, že moje tělo zase všechno neschová. 

Radost mi občas udělají aspoň balíčky ze spoluprací, v tomhle případě třeba balíček bonboniér od Rigalli. 

Vybrala jsem si tři bonboniéry s mořskými plody a jednu malinkou, kterou můžu někomu dát jako dárek. A když ležíte v posteli a necítíte se nejlíp, každá taková věc vám udělá radost. O to větší, když balíčkem můžete udělat radost i dalším. Jednu dostala mamka, druhou ségra a třetí jsem si nechala já ♥ Děkuju moc e-shopu Rigalli.cz za zvednutí nálady ♥ Na jejich nabídku mrkněte, mají toho mnohem vícc, než jen bonboniéry, třeba tak vyřešíte dárky k narozkám/svátku.

Moc vám děkuji za to, že se mnou máte trpělivost. Děkuji za každý milý komentář ♥ Moc si každého z vás vážím ♥

Přeji krásný den a třeba se uvidíme ještě s jedním článkem večer ♥

Vaše