Ahoj! ♥

Poslední článek jsem publikovala před dvěma lety a třemi měsíci a teď, s trochou strachu (čte ještě vlastně někdo blogy?!) a velkou vděčností sepisuji nový. Přicházím na to, kolik jsem toho zapomněla a pomalu se to učím znovu. Přemýšlím, jak se všichni máte a kam se vaše životy posunuly za dobu, kdy jsem do nich neviděla tak často, jako před tím ♥ 

Poslední dva roky mého života byly slušná horská dráha, ale o tom to celé asi je ♥ Přineste si popcorn, kafe, čaj, nebo cokoliv jiného, protože na rekapitulaci téhle ''jízdy'' vás vezmu s sebou :) Pamatuji si jako by to bylo včera, kdy jsem vám popisovala útrapy s mojí autoimunitní nemocí a vydala první článek zahrnující zákon přitažlivosti. V tom zaznělo moje tehdejší největší přání... Najít lásku snů. Možná už tušíte, proč obě dvě věci zmiňuji. Obě tyto věci se někam posunuly. Ale kam? Bude to happy end, nebo ne? :) 

1. Ze svého dětství si spoustu věcí nevybavuji. Ale co vím úplně přesně je fakt, že u nás téměř neustále hrála hudba. Každý z mých rodičů měl jiný hudební vkus, což dneska vidím jako velký benefit, i když už od puberty více tíhnu ke vkusu mého táty. V autě nám vždycky na cestách hrála P!nk, Anastacia a skupina Kabát. Kdo už je tu se mnou dlouho ví, že koncert Anastacii jsem si ze svého bucket listu odškrtla už před lety. A 7.9. 2021 jsem si odškrtla i Kabáty. S kamarádem jsme ulovili lístky na jejich Cirkus turné, které bylo kvůli covidovým restrikcím omezené počtem vstupenek. Prodávalo se jich kolem tisíce kusů na každý z koncertů, a o to větší zážitek to byl. A protože nadšení přetrvávalo, rozhodli jsme se o dva týdny později jet ještě na poslední zastávku celého turné :)

2. V listopadu téhož roku jsem začala pracovat v kavárně a plně jsem pochopila všechna TikToková videa z prostředí gastra. S lidmi jsem pracovala už dřív, ale tohle bylo asi nejvíc vyčerpávající. Velmi mě ale bavila práce s kávou a do seznamu dovedností si díky tomu můžu přidat latté art ♥

3. V prosinci 2021 jsem si prošla svým úplně prvním covidem. Neumím si představit, jak bylo lidem, kteří skončili v nemocnici, protože tolik jsem se o sebe nebála snad nikdy v životě. A to jsem ještě nevěděla, že to nebude naposledy, a že první setkání s touto nemocí není to nejhorší.

4. Na konci ledna 2022 jsem po třech letech znovu navštívila tatéra. Sezení mělo dohromady 7 hodin, jelikož jsme dávali dohromady mojí dost komplikovanou myšlenku a celý proces tetování vzhledem ke složitosti trval taky dlouho. Ale výsledek za mě stojí za to ♥ Schválně mi napište do komentářů, jakou myšlenku tetování asi má :)

5. I Valentýn roku 2022 jsem prožila single. Ano, přesně tak, still no tea to spill :D V rámci sebelásky jsem se vzala mezi všechny zamilované páry sama na vodní dýmku a cestou domů jsem koupila XXL pizzu, hranolky, mozzarella sticks, víno a zbytek večera strávila se svojí úplně stejně single ségrou přejídáním se a sledováním Euphorie ♥

6. Na konci února jsem podepsala smlouvu ke svému prvnímu bytu. Odstěhovala jsem se do vedlejšího města, do pěkného, malého bytu. Ten pocit, když poprvé vejdete, sednete si na zem největší místnosti a uvědomíte si, že je to vaše nové doma, je neskutečný. Tenhle pocit ale netrval dlouho. O tom později. Strašně jsem si užívala skládání nového nábytku, ačkoliv skládání IKEA nábytku mi zabralo asi tři dny a zničilo tři nehty :D 

7. Přesně 31.3. jsem strávila v bytě svojí první noc.

9. V červnu jsem na procházce centrem města usoudila, že moje tělo ještě není dostatečně ozdobené, a tak jsem úplně spontánně vklouzla do tetovacího salónu, kde jsem si nechala propíchnout pupík. V porovnání s piercingem v nose byl tenhle mnohem méně bolestivý, jen úplné zahojení trvalo déle, než rok.

11. V srpnu jsem poprvé navštívila psychiatra. Nebylo to úplně dobrovolně, bylo to proto, že moje obvodní lékařka trvala na tom, že všechny moje potíže jsou psychického rázu. Nebyly. Každopádně jsem si s paní doktorkou pěkně popovídala, získala nový pohled na několik věcí a podívala se do města, ve kterém jsem ještě nebyla :)

12. V tomto bodě už konečně přichází jedna z informací, na kterou čekáte už od samého začátku :D V září jsem oslovila jednoho muže. Vzhledově to byl úplně přesně ten, kterého jsem si vysnila. Po několika setkáních jsem byla přesvědčená, že mám úplně všechno, co jsem si kdy přála. Byl to gentleman, měli jsme spolu spoustu zážitků, dokonce jsem díky němu překonala svůj obrovský strach z výšek a zažila jeden z nejkrásnějších západů slunce v mém životě. Zní to až moc dokonale, že jo? No happy end z toho není a bohužel jsem poznala, jak rychle se můžou věci změnit, a že růžové brýle jsou až moc růžové. A taky že někteří lidé rádi žijí ve dvou různých realitách :)

13. Během září jsem taky podruhé onemocněla covidem. Poznala jsem to díky extrémní bolesti za levým okem a teplotě 38°C. Plíce jsem měla doslova jako v ohni a s ''láskou'' jsem vzpomínala na průběh onemocnění prvního. Tentokrát už jsem musela být utlumována opiáty. Z tohoto covidu jsem si odnesla i ''suvenýr'' v podobě náhlého zhoršení zraku v levém oku.

14. V říjnu se skupina Kabát vracela do našeho města, tentokrát s jejich obvyklým halovým turné. Tento koncert měl pro mě ale mnohem větší význam, jelikož jsem na něm byla poprvé právě s taťkou ♥

15. V listopadu jsem oslavila 24. narozeniny ♥

16. V roce 2022 jsem prožila první Vánoce a prvního Silvestra sama. Na večeři jsem se zastavila u mamky, ale jako neřidič jsem musela využít omezené autobusové dopravy a jet brzy domů. Přes den jsem byla ještě v práci, a tak jsem chyběla u všech příprav a u pečení, které u nás bylo tradicí. Na Silvestra jsem byla úplně sama a celkem na mě dolehl smutek.

17. Rok 2022 nebyl vůbec špatný, ačkoliv jako každý rok, ani tomuto nechybělo pár pěkných kopanců do zadnice. Tak jsem si v lednu jako každý, čerstvě namotivovaný člověk udělala plán. A hned v lednu jsem dostala příležitost, ze které jsem dojatá ještě teď. Před několika lety jsem viděla byt, ve kterém by si přál bydlet snad každý. Atypický, s několika obrovskými okny, prosvětlený, čistý. A já jsem přesně o šest let později zvedla telefon a přijala nabídku se do něj nastěhovat ♥ Nejen, že je nádherný, ale řeší můj pocit samoty. Je totiž opravdu blízko rodiny, a díky tomu můžu vídat svojí ségru denně ♥

18. Spolu s bytem přišla možnost nastoupit do nové práce. Jednalo se o práci v korporátu, čemuž se po určité zkušenosti snažím vyhýbat, ale poprvé jsem dostala příležitost si čas řídit podle sebe. Což s mým dalším plánem šlo perfektně ruku v ruce. Spoiler alert: Času jsem nakonec měla mnohem míň, než při krátkém a dlouhém týdnu v kavárně, odměna tomu neodpovídala a ten další plán taky nevyšel (viz další bod) :D

19. Nevím, jestli jsem to tady někdy zmiňovala, ale přála jsem si být lékařkou. To z různých důvodů nevyšlo a já na vysokou školu vůbec nenastoupila. Na medicínu už jsem se sice necítila, ale potřebu studovat a učit se něco nového jsem měla. Tak jsem se přihlásila na dálkové studium vyšší odborné školy s cílem studovat na všeobecnou zdravotní sestru. Prošla jsem přijímacím řízením a po několika týdnech mi domů přišla obálka s oznámením, že nejsem přijata. Jedno z kritérií k přijetí byla pracovní praxe, ale větší počet bodů získávali lidé s praxí ve zdravotnictví. Tu samozřejmě nemám, a nedosáhla jsem požadovaného počtu bodů. Mám ale kolem sebe skvělé lidi, a tak jsem dostala motivační dárek ♥

19. V březnu měla moje ''malá'' ségra maturitní ples. Tolik jsem v rámci cca tří hodin nebrečela snad nikdy. Myslím si, že žádný starší sourozenec na tohle není připravený, a vidět jí v těch princeznovských šatech, krásně upravenou přebírat šerpu ''Maturant'' mi na jednu stranu zlomilo srdce, a na druhou stranu jsem cítila, jak moc hrdá na ní jsem ♥ Vzápětí úspěšně dodělala řidičák i maturitu a dostala se na vysokou školu ♥ (Who's cutting onions?!)

21. V dubnu se znovu začala rozjíždět moje nemoc. Říkala jsem si, že je to jen období a brzy to přejde, jenže ono to bylo pořád horší. Přestalo mě bavit přemlouvat místní lékaře o tom, že si z nich nedělám srandu a že návštěvy lékařů nejsou moje hobby, a tak jsem se objednala na imunologii do Prahy. Po první návštěvě jsem si odnesla žádanku na krev s 83 položkami. Odběr krve samotný trval dlouho, protože moje žíly běžně se sestřičkami hrajou na schovávanou, ale asi po 15 minutách jsme to zvládly :D Měsíc poté jsme s panem doktorem rozebrali výsledky, a já si po letech konečně odnesla řešení. Sice jsem si v lékárně porovnávala nákup s místními staříky a na plné čáře jsem vyhrála, ale jsem extrémně vděčná za to, že mě konečně někdo poslouchal ♥

20. Víte, jak se říká, že když potkáte někoho, kdo je vám souzený, tak to poznáte? S mým úsudkem a výše zmíněné zkušenosti je to diskutabilní ( :D ) , ale tuším, že tady jsem růžové brýle neměla, tohle mě praštilo úplně nečekaně rovnou do ksichtu. Tímhle bodem článek ukončím a myslím si, že tento, 20. bod bude celkové shrnutí toho, co jste si dneska přečetli. Víte, občas mám pocit, že celý zákon přitažlivosti a podobné věci vůbec neexistují, protože ať se snažím jak chci, nic nejde tak, jak bych si to přála. Ale pak přijdou momenty, které vám naprosto vyrazí dech a zpětně si uvědomíte, že to sice trvá, ale vždycky dostanete to, co chcete. V posledních dvou letech se toho událo hodně. Dost často nic moc příjemného. Ale taky jsem za tu dobu hrozně ''vyrostla'' jako člověk. Na nějakou dobu jsem ztratila sama sebe, abych si spoustu věcí uvědomila. A stálo to za to. Lidé ode mě často slýchávají větu: ,,Všechno je tak, jak to má být''. Protože ať se děje cokoliv, vždycky nám to do života něco dá. Když to není radost, je to zkušenost. A ty jsou nejcennější. Díky tomu jsme dneska tím, kým jsme ♥ Kromě jiných věcí jsem se naučila si víc vážit sama sebe. Vím, že ne každý člověk je pro mě, stejně tak já nemusím být ten správný člověk pro ně. A to je v pořádku. Nemám potřebu, ani chuť se s nikým hádat. Stejně si každý budeme stát za svým a k ničemu to nepovede. V takových momentech konverzaci ukončím a odejdu, dost často se pak problém vyřeší bez horké hlavy. Snažím se dělat lidem víc radost, protože mám pocit, že radosti okolo nás tolik není. A koneckonců to vždycky udělá radost i mně. A ve chvíli, kdy jsem se naučila žít v souladu s okolím a hlavně sama se sebou, se v mém životě objevil člověk, který mi stoprocentně byl poslaný. Už jen fakt, že jsem ho měla čtyři roky před tím, než jsem ho poznala osobně přímo před nosem, a osobně jsme se potkali až letos, je neskutečný. Ve chvíli, kdy jsem tomu člověku stála tváří v tvář jsem věděla, že tohle setkání není obyčejné. Získala jsem do života cenné přátelství. Člověka, který přesně ví, co v dané chvíli potřebuju slyšet. Člověka, který ve mě věří a podporuje mě. A člověka, který je ještě o několik levelů víc v souladu sám se sebou a okolím a pomáhá mi dosáhnout toho samého. Tenhle příběh je detailně hrozně krásný, a jelikož věřím, že je to výsledek manifestace, ráda bych o tom sepsala článek samostatný, pokud byste měli zájem si ho přečíst. Dejte mi do komentářů vědět ♥ 

Jinak co se týká tohoto blogu, ráda bych pokračovala v jeho tradiční podobě, ale pokud se to poštěstí, přibyde k němu několik projektů. Děkuji všem, kteří jste dočetli až sem ♥ Těším se na všechny vaše komentáře ♥