Kus mého srdce | Víkend ve Štěticích ♥

By Pauline♥ - 18:09:00

Ahooj 

Zase mi plány o pravidelném postování nevyšly, ale já fakt věřím tomu, že se to jednou zlepší :D Poslední dny jsem se ale vracela do reality, která nastala po návratu z výletu. Ale o tom dnes článek není. Výletový článek tu ještě za celou dobu není ani jeden a dneska pro vás jeden mám. Víte, jak se vám v dětství vryje do srdce to jedno místo, na které byste se vraceli klidně denně, kdyby to šlo? Tak přesně tam jsem se předminulý víkend vrátila po skoro jedenácti letech. A už dlouho jsem se necítila tak šťastná. Čtěte dál 

Od malička jsem milovala zvířata, ale zvláštní místo v srdci u mě vždycky zaujímali koně. Obdivovala jsem jejich krásu a rozmanitost povah, které mají. Některé z vás si možná budou pamatovat Pony Club, kde vám za měsíční předplatné chodil balíček plný věcí, které s koňmi souvisely. Od přívěsků, přes hry, po knihy. A pořád to nebylo dost. Až jednou naši zjistili, že v okolí domu, kde bydleli babička s dědou stojí stáje. A tak jsme se objednali a jeli jsme se tam podívat. V tu dobu mi bylo asi sedm. Nikdy nezapomenu na tu vůni, která vás praští do nosu okamžitě po příjezdu ke stájím. Zvuk koňských kopyt jdoucích po silnici. Okamžitě jsem se do toho místa zamilovala. Obrovské stádo koní, spousta lidí, kteří sdílí vášeň k nim s vámi. Nebála bych se říct, že mi oči zářily štěstím. Tenkrát jsem poprvé sama jela na koni. Je to zážitek, který vás buď traumatizuje nebo už nechcete nikdy nic jiného. Já naštěstí patřím do druhé skupiny. Paní, která nás objednávala nám poté sdělila, že je možnost přihlásit se na letní tábor. A bylo to. Každé léto jsem tam strávila minimálně týden a vracela se domů s obrovskou povýletovou depresí. Nikdy se mi domů nechtělo. A to pozor, já jsem vždycky patřila mezi děti, které se od maminky sotva hnuly. Tohle místo to ve mně všechno zlomilo. A o jakém místě to mluvím? Jsou to:


Po dovršení mých jedenáctých narozenin bylo možností a času čím dál tím míň. Přeci jen my jsme ze severozápadu Čech a jih je pro nás trošku z ruky. Pak přišla střední, letní brigády, po střední práce na plný úvazek, žádná dovolená v datu, kdy by se mi to hodilo. Ale věděla jsem, že jestli někdy na nějakou dovolenou pojedu, bude to přesně tam. Štětice se za poslední dobu staly celkem populární a vůbec se tomu nedivím. Kdo z vás sledujete na Instagramu Patricii Pagáčovou víte, že tam svůj čas tráví často také. Můj výlet tam byl víceméně spontánní. U odpoledního kafe jsem vyjádřila touhu tam toto léto jet a za týden mi přišla smska: ,,Na víkend si nic neplánuj, jedeme do Štětic''. Zalil mě okamžitý pocit štěstí. Jenže to bych nebyla já, aby se to obešlo bez potíží. Věděla jsem, že v létě pořádají stále letní tábory a bude problém s ubytováním. A byl. Nebylo ani jedno volné místo. Přesto jsem se ale nevzdávala a promýšlela možnosti. Stan! Zkusíme se zeptat, jestli si někde můžeme postavit stan. Odpověď zněla ano. A tak jsme naplánovali detaily a já si běžela koupit místenku do Flixbusu do Prahy. 

V pátek 10. mi v půl páté zazvonil budík. Šla jsem si líně udělat kafe a připravit se. O hodinu a půl později už jsem čekala na autobusovém nádraží na můj spoj. A po osmé hodině se mi naskytl tento pohled:


Pohled na ranní prosluněnou Vltavu. První část cesty byla téměř za mnou. V Praze jsem měla ještě pár úkolů, které jsem musela před odjezdem na jih splnit, ale zvládli jsme to i s cestou na Zličín v dopoledních hodinách a před polednem vyjeli směr Štětice. Poslední pohled v Praze, který se mi naskytl před nástupem do auta byl tento: 


Praha v tu dobu byla ještě mnohem prázdnější, než jí znám, a proto jsem si běhání po ní užila mnohem více. V pátek bylo nádherné počasí, na cestování možná až trošku moc velké teplo, ale určitě to bylo veselejší, než kdyby bylo zataženo nebo pršelo. Cesta nám trvala trošku dýl, než jsme plánovali, jelikož jsme špatně nastavili navigaci a ta nás vedla na zvláštní místa, nebo nás nechala bloudit v kruhu.

Odpoledne jsme ale zdárně dojeli a mě polila lehká nervozita. Co když už to tam nebude takové, jako dřív? Co když si na mě nikdo nevzpomene? Co když si to neužiju? No... Skoro všechno tam teď vypadá jinak. Naštěstí v dobrém slova smyslu. Opravdu si na mě nikdo nevzpomněl. Ale taky neměl kdo, nikdo z původních lidí tam nebyl. A jestli jsem si to užila? Se vší parádou :) Po příjezdu jsme se ohlásili paní, se kterou jsme domlouvali pobyt, a ta nás vzala na místo, kde jsme si mohli postavit stan. Obecně stanování nemusím, ale tohle? Přísahám, že to předčilo všechna moje očekávání a už asi nikdy nechci ve Štěticích jiné ''ubytování''. No podívejte se sami:


Tohle byl náš výhled ze stanu. Nejkrásnější výhled na světě. Samozřejmě existovalo riziko, že přijde bouřka a stan nám odnese. Bouřka přišla, s ní obrovský vítr a déšť, ale stan jako zázrakem vydržel. A ten pocit, když ráno vstanete, na vařiči si uvaříte kafe a koukáte přesně na tohle? K nezaplacení. Pršelo celou noc až do druhého dne a pokračovalo to do pozdnějšího dopoledne. Odjeli jsme tedy do Písku koupit si snídani. 


Po letech jsem zase využila svojí vestu z EquiTheme a po cestě do Štětic jsem si v Decathlonu pořídila obyčejné rajtky a gumová perka. A v tomto Decathlon doporučuji, protože jestli patříte mezi začátečníky a nevíte, jestli vás to bude bavit/budete mít čas aj., najdete tam vybavení za ceny, které přesně odpovídají těmto skutečnostem. Mně rajtky a perka vyšly dohromady na 500 Kč.


Když ke stájím přijedete a zaparkujete, vidíte přesně tohle 


Samozřejmě jsme čas vyplňovali i krátkými procházkami po okolí, protože mě příroda Jižních Čech  nikdy nepřestane fascinovat. Třeba tohle pole. Je to nádherný. A navíc vypadá, jak když nikde nekončí. Stejně jako když se podíváte na moře.


Po návratu z procházky jsem se vracela ke stanu, když mě táta zastavil se slovy: ,,Hele, to bude asi pro tebe''. A podal mi tři oříšky. Strom byl od nás poměrně daleko a to, že byly právě tři byla hrozně krásná náhoda :)


Bezkonkurenčně nejkrásnější tam jsou západy slunce. A sledování návyků stáda. Padlo chviličku po osmé a všichni koně hromadně odešli na spodní pastvinu.



Poslední večer jsem si vydobyla buřty a pivo, protože to ke stanování prostě patří. Nechtěli jsme ale kvůli pár buřtům rozdělávat ohniště, a tak jsme v Kauflandu koupili jednorázový gril, který na tuto večeři naprosto stačil :)


A poslední den před odjezdem konečně došlo taky na vyjížďku na koni. Původně jsem měla v plánu jet každý den, ale kvůli nevlídnému počasí to vyšlo pouze jednou. Musím přiznat, že mě to trošku mrzelo, ale ráda jsem byla i tak. Zaplatili jsme si dvě hodiny a dostali se až k památníku Jana Žižky, který jsem milovala od malička a tajně doufala, že pojedeme zrovna k němu. Úžasný byly reakce lidí odpočívajících na trávě pod památníkem. Spousta z nich se zvedla, jejich obličeje ozdobily úsměvy a mávali nám :) Albi, koník, na kterém jsem jela já byl v ten den zrovna opravdu plný energie a pořád měl chuť mi někam utíkat :D Ale poradili jsme si. S instruktorkou jsme si krásně sedly a já měla radost, že tam konečně zase někoho znám :) Bohužel mám dlouhodobě problémy s kolenem, lékaři tvrdí, že je to ''jen syndrom dívčího kolene'' a mělo se to spravit vstoupením do dospělosti, ale to, co se mi s nohou dělo od poloviny vyjížďky mě dost děsilo. Začalo to silnou bolestí kolene, pokračovalo brněním nohy od kolene dolů a končilo tím, že jsem nohu vůbec necítila. K lékaři už se mi s tím ale nechce, protože jsem pokaždé slyšela to samé: ,,Kupte si Voltaren a mějte nohu v klidu''. 



A tohle je focené těsně před odjezdem. Omluvte prosím můj posed, v tu chvíli mi bylo úplně jedno, jak vypadám. Tohle byl totiž jeden z vůbec nejsilnějších momentů. Sedla jsem si přesně takhle k výběhu a tenhle fešák se se mnou přišel rozloučit. Přesně takhle celou dobu stál a koukal na mě. A já  na něj. V tu chvíli se mi objevil knedlík v krku a hrozná touha tam zůstat. Za celý víkend jsem totiž ani chvíli nepřemýšlela nad tím vším, co mě čeká tady doma, jaké mám problémy. Nepřemýšlela jsem nad tím, jestli jsem dobře učesaná, jestli nemám špinavý kalhoty nebo jestli jsem namalovaná. Nebyla jsem. Celý víkend jsem byla jenom šťastná 

Kdo z vás by se chtěl do Štětic podívat taky, TADY jsou jejich stránky, na kterých najdete všechny důležité informace. Přísahám vám, že to stojí za to. V Čechách není místo, které bych milovala víc  A třeba se tam spolu jednou potkáme :) Kdybyste náhodou jeli na moje doporučení, budu ráda, když mi napíšete, nebo mě označíte na Instagramu :)

Doufám, že se vám článek líbil a že mi tím trošku prominete nečinnost tady 

Znáte Stáje Štětice? Byli jste tam někdy? Jak jste na tom vy s koňmi? Patříte mezi lidi, kteří se jich bojí, nebo je milují? :)

P.S.- Pokud se vám tady líbí, budu moc ráda, když dáte blogu odběr. Učinit tak můžete v pravém sloupečku v sekci Pravidelní čtenáři ♥ kliknutím na tlačítko Odebírat ♥ A také nezapomeňte sledovat blogový Instagram, abyste nepřišli o žádné novinky ♥ 

Přeji krásný zbytek dne!

Vaše












  • Share:

You Might Also Like

37 comments

  1. Koně jsou nádherná zvířata. Nejsem zrovna jejich milovník, ale mám z nich respekt a ráda si je hladím, když mám tu možnost :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To jsou :) Určitý respekt mám samozřejmě taky, bez toho to nejde <3

      Smazat
  2. Vypadá to, že sis užila pěkný výlet. :) Jinak můj asi zatím nejintenzivnější zážitek s koněm byl ten, že jsem si zaplatila hodinovou jízdu s instruktorem v lese. Kůň byl tvrdohlavý (naštěstí jsme to ale oba zvládli s grácií), pršelo a jeli jsme do kopce lesem. :D Nejsem si jistá, jestli mě to zaujalo, ale rozhodně to bylo zajímavý.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Užila, bylo to dokonalý :) Haha, v dešti je to vždycky adrenalin, navíc, když si kůň postaví hlavu :D Tak pak jedině to zkusit znovu a ověřit si to :D :)

      Smazat
  3. Ten svět je opravdu malý, jezdily jsme na stejný tábor :D Také koně miluju od malička, členkou Pony Clubu jsem byla a taky mi koně v životě chybí :) Nedávno jsem našla jednu stáj u Brna, tak přemýšlím, že bych si tam aspoň nějakou hodinu zaplatila, teď ale spíš potřebuji zase začít trošku šetřit, poslední dobou jsem měla hrozně moc vydáních :/

    Another Dominika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ty joo, fakt? :D Tak to je dost možný, že jsme se tam i potkaly a ani o tom nevíme :D To je fakt mazec :) Já jsem taky chtěla už několikrát začít, že si fakt pravidelně budu platit hodiny, ale bohužel, buď není čas nebo právě nejsou finance :/ Tak snad se ti to brzy podaří <3

      Smazat
  4. Já také už odmala miluji koně, miluji jejich vůni, na což mi přítel pořád říká, že jsem magor a že smrdí, ale já už ho ignoruju ale věřím, že tahle láska mi vydrží do konce života :) Jako malá jsem na nich také jezdila, a jak se říká, není lepší pohled na svět než z koňského sedla!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, koně voní! :D :) Úplně souhlasím, nic se nevyrovná tomu pocitu, když jsi v sedle <3

      Smazat
    2. Tak se pozná že člověk nevyrostl mezi zvířaty, když řekne že mu koně smrdí !! :D Taky celý život tvrdím, že nádherně voní, a moc lidí to nechápe :D

      Adele z blogu Adele Daily

      Smazat
  5. Och ako ti závidím. Ja som ešte nikdy nebola na ranči ani pri koňoch.

    SÚ LACLÁČE MUSH HAVE TEHULIEK?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to musíš určitě napravit :) Věřím, že se ti to bude líbit :)

      Smazat
  6. The photos are amazing! Thanks for this

    xoxo
    Lovely

    http://mynameislovely.com

    OdpovědětSmazat
  7. Ježiš, to je náhodička. :D Nejdřív Pony club.. objednávala jsem ho taky. Páni, to byly časy. ♥ Od malička jsem chodila ke koním.. No a teď ke Štěticím.. Po maturitě jsem tam strávila dvě léta za sebou. Jako vedoucí dětí. Bylo to tam naprosto skvělé!! A s Patrícií jsme se tam taky potkali, několik nocí tam byla s námi. Teď tam občas zajedu na vyjížďku.. Ale co je super, tak po mně převzala štafetu moje ségra. A teď už je tam taky jako vedoucí druhým rokem. :) A taky to tam miluje, ikdyž ona k těm koním nemá takový vztah jako já, ona spíš k dětem. :)) My máme ale štěstí, že máme Štětice pár kilometrů od domova. :)) Zrovna teď v neděli jí končí turnus a já měla přijet na společnou vyjížďku, ale bohužel mi včera nahlásili povinnou karanténu, takže budu dní doma. :(( :D
    Jinak krásné fotky. ♥ i Prahu miluju!! ♥

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ty joo, já tak strašně miluju, když najdu někoho, kdo to všechno zná a miluje to stejně jako já :D :) Pony Club byl super, vždycky na mě čekal v pokoji na stole a já se nemohla dočkat, až půjdu ze školy :) Jeee fakt? Moc vám závidím, že bydlíte kousek, já to mít tak blízko, tak jsem tam pořád. Jak by byl nějaký čas, hned bych se tam nacpala :D Jee, tak to kdyby tam ségra byla o týden dřív nebo já tam jela o týden později, tak bych ji viděla :) To mě mrzí :( Tak přeji hlavně hodně zdraví <3 Moc děkuju za tak krásný komentář <3

      Smazat
  8. Koně byli také láska mého dětství, o Pony klubu ani nemluvě, tam podle mě začala moje láska ke knihám, vždycky jsem netrpělivě čekala na další - hlavně Diablo! :D Za boha si teď nevzpomenu jak se jmenoval ten film co byl v jednom z balíčků, nějaký zelený kámen to byl :D Ale ten jsem také milovala !!

    A ten výhled ze stanu, bože, to je absolutní sen!! :)

    Adele z blogu Adele Daily

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Diablo byla láska, ale pak jsem jednou vynechala balíček a chyběla mi jedna do sbírky :( :D Ještě jsem milovala sérii, která začínala dílem Hříbě jménem Naděje a provázela celým životem té kobylky :D A filmy mám ještě schované ve sklepě :D Ten výhled mi nahnal slzy do očí, a fakt, už si nedokážu představit, že bychom byli ''ubytovaní'' jinak <3

      Smazat
  9. Musím se přiznat, že o stájích slyším poprvé. Já upřímně nikdy nebyla žádný blázen do koní a pokud si vzpomínám, nikdy jsem snad na koni asi ani neseděla. Ale je super, že Ty ses tam měla tak hezky a krásně sis tam odpočinula ♥ Je důležité někdy vypnout, odjet a nemyslet na to, co bude ♥

    WantBeFitM

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jeee, a neláká tě to aspoň zkusit? :) Moc děkuji, jsi zlato <3

      Smazat
  10. Také děkuji za komentář. :)) Na instagramu jsem jako duchonova_michaela. :)

    OdpovědětSmazat
  11. To je taková nádhera! Musím říct, že i já odmala milovala koně ale dnes, v dospělosti z nich mám respekt a už moc nemám takovou možnost se s nimi někde setkat. Ale musím to napravit, úplně si mi vrátila vzpomínky!

    Dala jsem ti tady na blogu follow, budu ráda, když se budeš chtít podporovat navzájem a když se ti bude můj blog líbit, budeš sledovat i ty mě:)
    Michaela Blog || Instagram

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Že jo? :) Já jsem se taky po těch letech trošku bála, ale přešlo to během chviličky :) Moc děkuji za krásný komentář a follow, na Instagramu už tě sleduji nějaký ten pátek a na blogu to hned napravím :)

      Smazat
  12. Ty fotk jsou úžasné a to ráno? Boží. Úplně vím, jak jsi se cítila při odjezdu. oně mám taky velmi ráda, ale nikdy jsem se k tomu nedostala, jednou jsem dostala k Vánocům projížďku na koni. S kamarádkou jsme měli v plánu si jednoho koupit na půl, ale její táta si ze stáje před lety udělal garáž na traktor. :D
    Určitě je to zážitek po zbytek života, na který nezapomenš.
    Nepřemýšela jsi o tom jezdit tam jednou měsíčně na víkend?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To ráno bylo neskutečný :) Jeee, to je škoda, že jste ho nakonec nekoupili. Mít koně je jeden z mých největších snů :D Přemýšlela jsem o tom, dokonce jsem chvilku přemýšlela, že bych se přestěhovala někam blíž, abych tam mohla být co nejčastěji :)

      Smazat
  13. Ty fotky jsou úžasné a ty ranní fotka ze stanu? Ta je naprosto boží. Je vidět, že sis to parádně užila. Vzpomínky po zbytek života.
    Když si užíváš daný moment, tak neřeš jak vypadáš, hlavní je, že si užíváš.
    Koně mám vemi ráda, bohužel jsem se k nim nikdy nedostala, ani jsem PonyKlub neodebírala, podle mamky zbytečné, tak jsem si občas od kamarádky půjčila hru nebo přečetla knížku.

    OdpovědětSmazat
  14. Pěkný článek :) výlet vypadal moc moc super :) tiše zavidím :D miluji zvířata doma máme malou zoo.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! :) My taky milujeme zvířata. Mimo koně nás tam ohromně zaujal kozel a beran, který chrápal tolik, že jsme ho slyšeli přes celý areál :D

      Smazat
  15. Moc krásný výlet! :) Taky odmala miluju zvířata, je super někam vypadnout, vypnout mozek a prostě existovat :)

    One Loving Girl

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Byl úžasný :) Přesně tak! Lepší pocit není :)

      Smazat
  16. Ehmm.. já jsem asi takové hovádko, jezdím rekreačně na vyjížďky a docela i dobře, ale prostě mám staré džíny a tenisky :D Stačí mi to, no :D
    Fotky jsou krásné, koně také miluji!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to já většinou taky :D Rajtky mám jen tyhle jedny a kromě helmy a vesty, kterou jsem dostala jako dárek taky nemám nic :D Dobrý jsou ale ty perka, protože míň klouže noha ze třmenu :D Moc děkujuuu :)

      Smazat
  17. Nikdy som tam nebola, ale vyzerá to ako krásny výlet :)
    What A Fancy World

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Byl to krásný výlet :) Moc děkuji za komentář <3

      Smazat