Insecurities? More like InseCUTEities ♥

By Pauline♥ - 23:52:00



Ahoj ♥ Posledních pár dní pro mě bylo zvláštních. Někde uvnitř jsem cítila, že se s Vámi o to musím podělit. A tak jsem tady s úplně spontánním článkem, který sepisuji ve čtvrt na dvanáct v noci. Chodila jsem kolem zrcadla a byla jsem nadšená z toho, jak vypadají mé nové vlasy. Vždycky mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Ale potom, když jsem pohledem sjela níž, pak níž a pak ještě níž, úsměv zmizel. A začaly mě přepadat myšlenky typu: ,,Já vypadám takhle a jsem blogerka, která to chce někam dotáhnout? Proč mám v 21 letech obličej víc obsypaný akné než moje ségra v 16? Jím víceméně zdravě, normální porce, spím dostatečně, chodím a stejně přibírám. Cvičím? Přibírám. Brady nemám dvě. Mám už tři a formuje se čtvrtá. Kruhy pod očima mám jako když jsem nespala 14 dní vkuse. Na rukách rudý, šupinatý ekzém. Kůži plnou fialových map a nohy jako zrovna vytažené z lednice. Mívala jsem přeci krásně definovanou čelist, můj pas mi každý záviděl. Proč to najednou nejde? Zadek mi lemuje mapa strií. Mám krátké a tlusté nožičky. Bolí mě kolena. A záda. A já se divím, že jsem single?''. Jenže pak jsem na to přišla. Já svoje nedostatky znám. A znám je dobře. Tak jsem se do zrcadla usmála s větou: ,,No nic, holky, od teď, budeme kámošky ♥ A nemohla jsem se rozhodnout líp. Celou střední školu jsem prošla s typickými 

narážkami na mojí výšku. ,,Jaký je počasí tam dole? Vidíš mě vůbec? Je, promiň, já jsem si tě nevšiml. Dosáhneš tam, nebo chceš žebřík?'' Naštěstí mám v sobě dostatek smyslu pro humor, abych se narážce vždycky zasmála a šla dál. Moje prsa? Já vám ani nevim, jestli tam nějaký jsou. Dřív to pro mě bylo hrozně potupný a jediný, na co jsem myslela bylo, kde seženu nejlepší push-up podprdu a kdy si budu moct nechat udělat plastiku. A dneska? Podprdu nenosím. Pokud to teda outfit vyloženě nevyžaduje. Škrtí to, je to nepohodlný, ramínka se buď zařezávají do ramen nebo z nich lezou dolů. NE, DÍKY. Jednou jsem tím ve škole pohoršila spolužáka (jen abyste věděli, měla jsem tílko a na něm vlněný svetr, nic skandálního) :D Dřív bych nevyšla ven bez tuny makeupu, který zakryl úplně všechny nedokonalosti. Jenže jsem si úplně neuvědomovala, že se kvůli tomu stávám úplně jiným člověkem. V koupelně jsem každé ráno trávila hodinu a půl! Líčím se stále, je to relax, hobby.. Ale už nenosím masku.. Tím samozřejmě nechci říct, že pokud se líčíte hodně, je to špatně. Naopak. Pokud vám to tak vyhovuje, dělejte to tak dál. Já jsem ale věděla, že to tak nechci :)

Dlouhá léta jsem nechtěla nosit plavky. Moje kůže se neopaluje, a když jo, chce to fakt hodně času a nejprv jdu do ruda, což jako dooost bolí :D  Nebo se obsypu, to záleží na intenzitě sluníčka a mému rozpoložení :D Takže mezi všema těma nádherně opálenýma holkama jsem byla já. Ta, co splývala se zdí. A ty strie? Bože, to nesmí nikdo vidět! Dneska je ukazuji s hroznou hrdostí. Protože mapují ten moment, kdy jsem se stala ženou ♥ 

        #art #brownskin #magic
(Tohle není můj zadek. Ale vypadá přesně takhle. A nikdy jsem na to nebyla pyšnější.)
Zdroj: Pinterest

Mám větší nos. Když jsem byla malá, mamka mu říkala ''pršák'', protože byl stočený směrem nahoru. Teď už není tolik, ale je to taková brambora. Nesnášela jsem ho. Tolik moc, až jsem se ho naučila milovat. A rovnou jsem ho i ozdobila. Malým kamínkem ♥ Často poslouchám, že slečna, která je tak droboučká a působí jako já, by neměla mít tetování. Že se to ke mně nehodí. Názor každého si ráda vyslechnu a pak jim vždycky s klidem a úsměvem vysvětlím, že každý máme svoje tělo, abychom si s ním dělali to, co uznáme za vhodné. Nehledě na to, že každé moje tetování představuje jeden z nejtěžších časů, které mě v životě potkaly. Člověk by si řekl, proč si to připomínat? Já si ale nepřipomínám tu bolest, která mě v duši zrovna tížila. Připomínám si, že jsem tím prošla a teď jsem tady o to silnější. 

Že jsem trošku mimo tabulky a určitě mi nezavolá modelingová agentura, abych s nimi nafotila kampaň nebo s nimi podepsala smlouvu a chodila pro módní značky? Nevadí. Moje váha se trošku hůř udržuje kvůli autoimunitní nemoci, kterou už několik let trpím. Ale teď si rozhodně nestěžuju. Určitě bych byla ráda, kdyby si někteří lidé uvědomili, že když na někom není vidět, že je mu špatně, neznamená to, že je mu dobře. To jo. Ale z dob, kdy jsem se hroutila jsem venku. Nemoc je to nevyzpytatelná a nikdy nevím, co nového si pro mě připraví. Tentokrát je to třeba extrémní nepravidelnost menstruačního cyklu. Ale rozdíl mezi mnou tenkrát a mezi mnou teď? Teď vím, že to neznamená, že se to nikdy nevrátí do normálu. A snažím se najít cestu, jak s tím bojovat a zároveň si to užít. Nikdy nebudu typ, který bude v baru pít do pěti do rána jednoho panáka za druhým. Protože intolerance alkoholu je zlá teta. Nikdy nebudu chodit na crossfit, nebudu mít trenéra, kterej do mě hodinu v kuse bude prát to nejtěžší, co existuje. Ale taky to neznamená, že se nebudu hýbat vůbec. Můžu jít na dlouhou procházku. Nebo si najít jednoduchou jógu na YouTube a prostě se protáhnout. A že zrovna nehubnu? Nevadí. Jen se budu snažit, abych si držela váhu co nejvíc na uzdě. Ale ne tak, že bych se začala extrémně omezovat v jídlech, které miluju. 

Ráda si na sebe vezmu něco drahého, značky všech druhů. Ale není to podmínkou. Ráda vyzkouším high-end makeup, ale pokud mi potom bude vyhovovat ten z drogérky, kterej je o 1500 levnější, vrátím se k němu. Měla jsem období, kdy jsem neměla skoro nic. A tím myslím opravdu téměř nic. A dneska cítím obrovskou vděčnost za to, kde jsem. Kdo jsem. Ale víte, co je paradox? Že přesně v těch dobách temna jsem našla sama sebe. Vždycky. Vždycky jsem si z nich něco vzala. Každá situace nás totiž může něco naučit. 

Celý život jsem žila s přesvědčením, že nikdy nebudu dostatečně dobrá. A nikdy jsem nebyla. Ale dneska vím, že to bylo kvůli tomu, jak jsem přemýšlela. Pokaždé, když si někdo řekne, že nebude dobrý, opravdu nebude. A naopak, čím víc si člověk věří, tím víc dostane zpátky. Dneska vím, že dokážu cokoli. Někdy si ale lidi myslí, že stačí věřit a všechno jim spadne do klína. Není to tak. Vždycky je třeba začít u sebe. Udělat něco směrem k tomu snu. A potom už opravdu stačí myslet pozitivně, věřit. 

Možná si říkáte, jaká je pointa tohohle článku. Tímhle celým jsem zamýšlela dát trošku síly a sebevědomí každému, kdo to teď potřebuje :) Sami se sebou žijeme celý život a je třeba se zamilovat do toho, kým jsme. Ať se to někomu líbí nebo ne. A když se takový člověk najde, prostě od něj odejděte. Není to člověk pro vás. Každé tělo je krásné, každá barva vlasů, každý tvar obličeje, délka nohou, barva kůže ♥ Naučte se stejně jako já svoje nedostatky přeměnit v přednosti. A až příště budete stát před zrcadlem a říkat si všechny ty věci, vzpomeňte si na tenhle článek a řekněte si: ,,Tentokrát už to tak nenechám!'' Usmějte se a začněte svůj den! Uvidíte, jak krásně se vám bude najednou žít. Myslete pozitivně a věřte ve všechno, co děláte. Nejde to vždycky, vím, ale snažte se o to. Nejen, že rozsvítíte svět okolo vás, ale rozsvítí se i uvnitř vás. Protože když budete pozitivitu vyzařovat, budete jí dostávat zpátky. Uvidíte, kolik ''svítících'' lidí ve vašem okolí je. Nebo kolik jste jich rozsvítili vy. A je vůbec něco hezčího? 

Děkuji za to, že jste vydrželi až do konce článku a doufám, že jsem vám díky němu předala část toho svého světla ♥ Děkuji za to, že tu se mnou vždycky jste a podporujete mě ať se děje co se děje. A pojďme se semknout a vytvořit ty sebevědomé ženy, které milují samy sebe ♥ 

Moc si vás všech vážím ♥

P.S.- Pokud se vám tady líbí, budu moc ráda, když dáte blogu odběr. Učinit tak můžete v pravém sloupečku v sekci Pravidelní čtenáři ♥ kliknutím na tlačítko Odebírat ♥ A také nezapomeňte sledovat blogový Instagram, abyste nepřišli o žádné novinky ♥ 

Teď už ale přeji krásnou dobrou noc!


  • Share:

You Might Also Like

33 comments

  1. Skvělý článek, skvělé zamyšlení! Strašně ráda čtu, když se ženy začínají mít rády a cvičí hlavně pro svůj pocit, ne jen kvůli postavě, jako já!
    Někdy je těžké se s některými věcmi na nás samých smířit, ale když se to stane, ta svoboda!
    Souhlasím s tím, že kdysi jsem také neměla nic a to, kam jsem se posunula, se neskutečné. Ale když se ohlédnu, vidím ten pokrok, změny, a že bez toho nic bych vůbec nemohla být, kde jsem teď. A jak se posunulo moje seběvědomí a myšlenky typu, že nikdy nebudu dost dobrá.... Stačí se v životě zbavit špatných návyků, myšlenek a lidí a všechno je najednou hezčí a jednodušší.
    Jen tak dál!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji <3 Přesně tak, jsou věci, které nezměníme a trápit se tím je zbytečné :) Úplně souhlasím s tím, že pozorovat ten posun je jeden z nejkrásnějších pocitů na světě, člověk pak může být hrdý a vděčný zároveň :) Přeji Ti, ať už tě nic z toho nikdy neopustí a jsi jen šťastná <3

      Smazat
  2. Moc krásný článek. Tohle by si mělo přečíst co nejvíce žen. Taky jsem se dříve trápila kvůli své postavě a vedlo to akorát ke špatné náladě. Teď si už z toho nic nedělám a mám se ráda taková, jaká jsem. :-)
    Povídání nejen o kosmetice

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tenhle komentář mi udělal obrovskou radost! Vůbec netušíš, jak moc <3 Děkuji! Přesně tak, každý jsme nějaký, ale žádný pohled na sebe samé by v nás neměl vyvolávat pocity ošklivosti, méněcennosti, a jiných takových, protože nikdo z nás takový není <3

      Smazat
  3. Děkuju za tento článek ♥ V dobách temna jsem našla sama sebe. To je úplně dokonalá věta. Mám za sebou asi podobnou cestu jako ty, byly doby, kdy jsem na sobě nenáviděla naprosto všechno a stahovala jsem se čím dál tím víc do svojí ulity.. Ale doufám, že podobný období se už u mě nikdy nevrátí, sice pořád jsou věci, u kterých bych se nezlobila, kdyby na mém těle byly jinak, ale vím, že jsou mnohem důležitější věci než to, jak člověk vypadá :)

    Another Dominika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju za Tebe ♥ Věřím tomu, že období schovávání se do ulit máme za sebou a už jen hrdě budeme vycházet s úsměvem na tváři ♥

      Smazat
  4. Skvělá úvaha! Naprosto chápu tvé pocity a moc ráda bych ti pomohlo, byla tou kamarádkou, co tě pozve na kafe a dort, pokecá o životě a nakonec tě poplácá po rameni a řekne ti, že všechny tyhle "insecurities" jsou jen to, co dělá tebe tebou a ostatním to může být úplně fuk. A jak říkáš! Podle mě je důležité si být být vědom svých předností i nedostatků zároveň. Přednosti zkusit na maximum využít a z nedostatků si vzít alespoň to nejlepší. :) Třeba s výškou to mám úplně naopak a věř tomu, že to také není žádná výhra. :D S mými 178 cm se mi výběr kluků zmenšil na polovinu, na roztomilé podpatky jsem musela téměř zapomenout a zkrátka jsem se smířila s tím, že nikdy nebudu taková ta roztomilá drobná holka. Ale řekla jsem si, že výšku prostě nezměním, takže nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem. Začala jsem hrát volejbal a najednou mi všichni záviděli! :D
    Jen tak dál kočko! <3

    Tereza's journal

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi fakt neskutečně zlatej člověk ♥ Kéž bychom bydlely blíž sobě, pak bychom přesně takovými kamarádkami mohly být :) Ale nikdy neříkej nikdy, že? :) Úplně naprosto rozumím tomu, že vysoké ženy to také nemají jednoduché. Ale řekla jsi to naprosto přesně, nejsme schopné to změnit, proto nemá smysl se tím trápit :) Vidíš, mě třeba ohromně bavil basket, ale hrát bych ho nemohla, jelikož by si mě pletli s míčem :D Děkuji za Tebe ♥

      Smazat
  5. Naprosto parádní článek. Jsme si asi dost podobné, jsem malá, mám malý prsa, tetování, druhou bradu, strie a celulitidu. A taky jsem nic nemívala. Dokonce jsem sedávala se spolužačkou na obědech a ona si přidávala, abych se vůbec najedla.

    Ale i tak se miluju. Když jsem byla mladší, tak jsem kvůli sobě brečela. V létě jsem nosila černý tlustý kalhoty. Pak se něco změnila a já se na všechno vysrala. Prostě mi to začalo bejt fuk. Každej má 3 prdele svých problémů a i když vás pomlouvá nebo uráží, je s naprostou jistotou nespokojený sám se sebou. A nebo má život na prd v jiné oblasti. Třeba tu holku zrovna podvádí přítel ona to ví a tak si to vylejvá všude okolo. Její problém, ne můj. Nikdo není dokonalej. A těch pár lidí na světě, co vyhráli genetickou loterii? Přeju jim to, ale to neznamená, že se mají rádi. I ty největší krásky mají problémy.

    Lidi jsou strašně moc zvyklý se řešit. Jdu okolo výlohy, podívám se. "Fuj, to břicho...". Jdu si umýt ruce na záchod, "Ten rypák, ach jo..." Já odmítám takhle žít. Nebaví mě to, zpomaluje mě to, je to k ničemu.

    Fakt super článek, sama chci na tohle téma něco napsat, protože si myslím, že je to důležité.

    Verča ze Ztracena v Praze | ZDRAVÝ PROTEINOVÝ MUGCAKE S TVAROHEM | RECEPT

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) Wow, úplně koukám, jak jsme si podobný. Na mě to dolehlo až kolem nástupu na střední, dřív jsem to moc neřešila. Ale pak to bylo jak když na mě někdo shodil obří balvan. Já jsem nechodila na koupaliště, do plavek jsem šla jen na zahradě, kde nikdo nebyl. Ale přesně, pak jsem si řekla nasrat, nenarodila jsem se, abych se schovávala.

      To říkám taky. Zákonitě každej, kdo pomlouvá má problém se sebou a moc by chtěl být aspoň z části jako ten, koho pomlouvá. Dál souhlasím s každým Tvým slovem :)

      Tak, tak. Nejlepší je se naučit, když už teda na sebe čumíme ve výlohách se na sebe usmát a prostě jít dál.

      Budu se těšit na článek, protože to důležitý je a mělo by se o tom mluvit :)

      Smazat
    2. Hele, lidi nemají třeba nohu a my budeme řešit, že máme strie? Nebo malý prsa? Nerada se srovnávám s tragickými osudy ostatních, ale něco na tom je. Protože pak se něco může stát i nám a to bychom pak hodně litovali...

      Člověk se musí srovnat s tím, že vypadá průměrně. A vždyť je to nakonec stejně dobře...

      Smazat
  6. Tenhle přístup bychom měly mít každá! Mít se ráda, znát svoje nedostatky a chyby, pracovat na těch, co jdou ovlivnit a přijmout ty, se kterýma neuděláme nic. A prostě žít :)

    P.S. Jsi krásná taková, jaká jsi! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Řekla jsi to úplně přesně, ,,prostě žít'' :) Moc děkuji ♥

      Smazat
  7. Nechci říct, že bych se měla ráda, vždy budou nějaké nedostatky, vždy se mi nebude něco líbit. Taky jsem vždycky měla problémy s vyšší váhou a bohužel hlavně na základce jsem čelila nějakým narážkám. Postupem na střední jsem si to už naštěstí tolik nebrala k srdci a jsem ráda, že jsem aspon krev a mlíko, haha. :) Je super, že k tomu máš takovýto přístup, to by mělo mít více lidí.

    OdpovědětSmazat
  8. Váha je také můj věčný boj, ale jsem ráda, že jsi tento článek napsala. Důležité je mít se ráda, taková jaká jsi a také mi dlouho trvalo, abych si tohle vůbec uvědomila. Na střední škole jsem byla nejcitlivější v téhle oblasti, ale teď je to díky bohu za mnou. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně ♥ Ono to nějakou dobu člověku trvá, ale když k tomu dospěje, je to hrozně osvobozující :)

      Smazat
  9. Tento príspevok bol to najkrajšie, čo som za posledné dni čítala. Po prvé ti moc ďakujem za úprimnosť. Prišlo mi to celé veľmi osobné a nie vždy je jednoduché podeliť sa so súkromím a s vecami čo nás trápia. Musím povedať, že vo veľa veciach som sa našla, hlavne ta ružová pokožka po opaľovaní. Ja bohužiaľ nikdy nebudem gold goddes, ale na druhú stranu mám blízko k icequeen :D
    A slovo insecuritities je asi to najkrajšie čo môže byť. Ach milujem ho ♥
    xxx Alexandra z MS ALWAYS LATE

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. ♥♥♥!!! Moc děkuju! Mám úplně slzy v očích ♥ Já jsem se právě přesvědčila, že když člověk překoná svůj strach ze sdílení věcí, které ho trápí, najde spoustu lidí, kteří to cítí stejně. A těm lidem to eventuálně může pomoct, stejně jako to pomůže mně, když to někomu řeknu. Haha! K icequeen mám blízko taky, svědčí o tom i moje věčně ledové končetiny :D :D Ještě jednou mockrát děkuji ♥♥♥♥

      Smazat
  10. No hele úplně rozumím těm hláškám. Mě se zase smály že jsem zrzavá a mám pihy a poslouchala jsem celou základku "jestli mám vlhkej sklep" nebo "jestli jsem zrzavá i tam dole" a tak jsem se jednou naštvala a řekla "chceš to vidět?" od té doby to bylo v klidu :D ale prostě nechápu co se furt řeší. Každej je jinej, každej je nějakej a každýmu se líbí něco jinýho, kdyby každá holka měla být dokonalá pod myšlenou toho že by byla hnědovlasá s modrýma očima a hubená, tak spoustě lidem se nebude líbit, protože raději oplácanější, zrzky, blondýna a kdoví co, takže to už je pak o lidech, kdo je hlupák a kdo ne :)
    Nicméně jsem chtěla říct, že naprosto chápu o čem píšeš a pojala jsi to moc hezky!

    https://lifebynikys.blogspot.com/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je úplně šílený, co děti dokážou vymyslet, aby člověka shodili, protože se jim na něm něco nelíbí. Ale teď jsem se od srdce fakt zasmála :D :D Způsob, jakým jsi to řešila je geniální :D Vystihla jsi to úplně přesně. Nevypadáme všichni stejně, protože každý má ten svůj ideál krásy jinde. Akorát v dnešní době to dost zkreslujou sociální sítě, na který prostě nikdo nedá svojí uslintanou ranní fotku :D Ale co by mě dokázalo do nepříčetnosti vytočit jsou lidi, který prostě jdou po ulici, někoho vidí a huba je nebolí, když o něm nahlas řeknou, že je (_____________) *doplň vhodné slovo*. Nikdy nikdo z nás neví, proč je žena plešatá. Proč je při těle, nebo naopak hubená. A když do ní budou lidi, který o tom ví prd šít, je třeba mnohem menší šance, že se dostane z případný nemoci. Opravdu je mi z některých lidí úzko.. Moc děkuji za krásný komentář ♥♥♥

      Smazat
  11. Niekomu môže táto téma pripadať ako klišé, ale podľa mňa je potrebné, aby sa o tom stále hovorilo. :) Páči sa mi tvoj postoj, len tak ďalej!

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je jasný a nikoho nenutím to číst :) Zároveň ale vím, že je občas třeba si něco takového přečíst, protože přesně jak říkáš, je třeba o tom mluvit stále. Moc děkuji za milý komentář ♥

      Smazat
  12. To je krásně napsané, moc se mi líbí, jak to bereš. Taky jsem si tím prošla, myslím si, že spousta z nás žen. Já už se taky naučila mít se ráda taková jaká jsem.
    Michaela Blog

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :) To jsem moc ráda, každá z nás by k sobě měla mít hezký vztah :)

      Smazat
  13. Páji, moc krásný a upřímný článek. Palec nahoru, že jsi se to odhodlala zveřejnit. Já bych na to neměla :) Ale musím říct, že mě také spoustu věcí došlo až časem. Dřív jsem nesnášela moje plný rty a rezavý vlasy. Tímhle jsem se odlišovala od ostatních, čili to byly mé přednosti pro posmívání se. Zlom přišel, když mě kosmetička líčila na můj maturiťák a já jsem se s ní bavila o těch rtech. Od té doby si všímám, jak holky chodí na botoxy a různé vyplňování, jen aby neměli tenké rty. Třeba strie podle mě nejsou nic hrozného a má je fakt skoro každý. Přítelovi se udělali, když moc rychle vyrostl a teď hrozně nerad chodí na bazén, což mi je líto. Přitom většinou každá mamina má strie. To, že se člověk má rád dle mě přijde až časem a větším rozumem. Puberta je vždycky krušná :D Páji, moc Ti přeji, aby se Ti dařilo a měla sama se sebou krásný vztah ♥

    WantBeFitM

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkujii ♥♥ Je pravda, že k tomuhle všemu asi člověk potřebuje dospět. Možná ne každý, ale většina určitě. Ty jsi celkově hrozně krásná žena ♥ U přítele mě to mrzí, snad se je naučí mít rád taky :( Děkuji Ti za nádherný komentář ♥

      Smazat
  14. Ano, ano a ještě jednou ano! Tohle je přesně takový článek, který by měla každá holka, která se sebou není spokojená, číst, slyšet, vidět... Tohle je totiž ono, je to poselství obyčejné krásy, obyčejných maličkostí a toho, jak by člověk měl přemýšlet a uvažovat. Člověk si k tomu musí dojít sám, já jsem se měla moc ráda i s dvaceti kily nahoře, stejně tak se mám ráda dnes, když už je nemám. A okolí to pozoruje a vnímá, jestli se člověk má rád, tak nějak z něj září ta pozitivní energie, říkejme tomu třeba spokojená aura. :) Moc děkuji za tento článek, jako kdybys mi ho psala z duše. Hodně štěstí i nadále! :)

    Lucka z Seriouszone

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je tak krásnej komentář! :) Moc Ti za něj děkuju! <3 Tobě taky hodně štěstí <3

      Smazat
  15. It's beautifully written, I really like the way you take it.

    lace front fashion wigs

    OdpovědětSmazat