Life update aneb co se změnilo za dva roky v mém životě ♥

By Pauline♥ - 17:13:00

Ahoj krásky ♥

V první řadě chci moc poděkovat za krásné reakce u mého comeback článku ♥ Jste můj pohon a já doufám, že vás nezklamu. Posledních pár dní jsem přemýšlela nad tím, jaký článek by se sem teď hodil nejvíc. Přece jen jsem se vrátila po dvou letech, tak vám sem hned nemrsknu nějakou recenzi :D Dřív jsem vždycky na konci roku psala rekapitulační články, které shrnovaly milníky daného roku. A něco podobného jsem si přichystala na dnešek. Samotnou mě baví číst články, které se úzce pojí s bloggerem samotným, a taky věřím tomu, že se tím prohlubuje vztah mezi autorem a čtenářem :) Samozřejmě to taky může přitáhnout řadu haterů, ale bez nich by to už asi stejně nebylo ono.

Začněme obdobím, ve kterém jsem se s vámi loučila. A to je období předmaturitní. V lednu roku 2018 jsme měli pro mě dokonalý maturitní ples, na kterém jsem si díky Salonu Delta Most a Monče z mhhairstyle připadala jako princezna ♥ Výběr šatů jsem ale nechala na poslední chvíli a samozřejmě se mi to vymstilo. Se svými 152 cm to nebylo úplně jednoduché. Nakonec jsem si šaty ale vybrala a slýchala na ně pouze a jen samou chválu. 
























Pak přišla doba největšího stresu pro studenta čtvrtého ročníku střední školy - poslední měsíce před maturitou. V nich se nedělo téměř nic zajímavého. A pak přišel květen a maturita samotná. Maturovala jsem z češtiny, angličtiny, biologie a chemie. Studovala jsem gymnázium, kde jsme se celý rok připravovali a na vybraných seminářích probírali otázku za otázkou. Ale i tak. Moje zdraví nesloužilo nejlíp a přípravu jsem podcenila. Z češtiny jsem odmaturovala za dva, z angličtiny se ztrátou pouze jednoho bodu za jedna z chemie za čtyři a pak přišlo to nejhorší. Maturitu z biologie jsem nezvládla. Vždycky jsem se zajímala o lidské tělo a chtěla jsem studovat medicínu. A u maturity jsem si ale vytáhla diblastica. Už na potítku jsem věděla, že to bude zlý. Hodně zlý. Neřekla jsem téměř nic. Začala jsem se tedy připravovat na maturitu v podzimním termínu a dál jsem se snažila dostat na vysokou školu. Hlásila jsem se na záchranáře. Přijímací zkoušky jsem zvládla, ale překážkou bylo chybějící maturitní vysvědčení. ,,Nepřijímá se''. Stálo v dopise, který mi po přijímačkách přišel. A tak jsem přijala fakt, že alespoň rok budu muset pracovat. Maturitu v podzimním termínu jsem zvládla. S ní jsem dostala vysvědčení a ukončila čtyři roky strávené na gymnáziu.A začala hledat práci.

Lhala bych ale, kdybych řekla, že jsem nezažila nic, co by mi dodalo obrovskou dávku radosti a energie. Od malička jsem vyrůstala na hudbě Céline Dion a Anastacii. A hrozně moc jsem si přála, abych se podívala na koncert alespoň jedné z nich. To se mi v 12.5.2018 poštěstilo. Anastacia dorazila do Fóra Karlín v rámci svého turné a já, i když jsem šla na koncert sama, jsem si ho užila se vším všudy. Před koncertem jsem se vyfotila s jejím kytaristou a potom jsem se na svém sedadle v osmé řadě netajila tím, že mám z koncertu opravdovou radost. Zazněly i velmi známé hity jako Sick and tired, Left outside alone a I'm outta love. Myslím, že to byl jeden z nejkrásnějších večerů vůbec :)



Práci jsem si našla poměrně brzy po podzimním termínu maturity. Absolvovala výběrové řízení s dalšími 11 lidmi. Byla jsem přesvědčená, že vzhledem k mému věku a nulovým zkušenostem práci získat nemůžu. Ale ještě ten den jsem obdržela telefonát s tím, že by byli rádi, kdybych nastoupila. Nebudu lhát, dost mi to zvedlo sebevědomí a měla jsem ze sebe opravdovou radost. Ale to jsem ještě netušila, co mě čeká. Nechci tu uvádět kde jsem pracovala, byla to kancelářská práce, ale bylo jí na mě moc. V práci jsem trávila víc času než doma a s dojížděním ráno i večer jsem brzy neměla žádný čas na rodinu, přátele, sama sebe. Vstávala jsem ve 4 ráno, abych do půl šesté byla v práci a dodělala práci, kterou jsem nestihla den před tím. A byly dny, kdy už všichni byli doma a já jsem odcházela v šest hodin večer. A nejhorší na tom bylo, že to nikdo neocenil. Nakonec jsem měla neskutečné záchvaty bezmoci a přála si, aby den měl alespoň 48 hodin. Po několika měsících probrečených do polštáře jsem se rozhodla dát výpověď. Byla jsem si jistá, že mi to za to nestojí. A začala jsem hledat práci novou. Našla. A prošla si peklem ještě většim..

 V květnu dalšího roku jsem absolvovala další výběrové řízení. Tentokrát o něco delší, jelikož šlo o práci ve velké firmě. Byla jsem přijata, prošla jsem si školením, na kterém jsem poznala spoustu naprosto úžasných lidí a užila si s nimi několik skvělých dní.  Ze začátku jsem byla velmi spokojená, i když jsem opět do práce dojížděla, tentokrát ještě dál, než před tím. Ale pracovní doba byla pevně daná. Jenže pak se začaly ukazovat stinné stránky práce ve velké firmě, kde jste pouze číslo. Navíc práce vyžadovala každodenní kontakt s lidmi, kteří ne vždy byli příjemní. Nakonec jsem získala k práci naprostou nechuť. A odešel mi kolega, se kterým jsem si byla nejblíž. Vzdala jsem se koníčků, volného času, času na rodinu, přátele, práci jsem si nosila domů a dělala všechno proto, abych na tomto pracovním místě zářila. Jsem totiž ten typ člověka, který za každou cenu musí být perfektní. Nakonec se mi kvůli stupňovanému stresu a tlaku ze všech stran opět pokazilo zdraví a byla jsem nucena hledat si práci jinou. A dokonce to došlo tak daleko, že jsem nějakou dobu měla sevřené hrdlo kdykoli jsem měla zvednout telefon nebo jít nakoupit. Musela jsem se dát dohromady a ze začátku to nešlo úplně dobře. Měla jsem pocit, že je celý svět proti mě. Cokoliv, na co jsem sáhla, se pokazilo. A teď opravdu nepřeháním. 

Začala jsem se opět věnovat věcem, které jsem vždycky milovala, a které byly tak nějak součástí mě. Proto jsem třeba zpátky tady. Tak nějak tuším, že je to místo, kam patřím. Snažím se se znovu věnovat hudbě, která mi koluje v žilách. A vím, že pokud budu dělat věci, které mě naplňují, budu to zase ta šťastná já, která tu bývala před tím. A taky jsem přesvědčená, že tím můžu pomoct dalším lidem. A je jedno, jestli těch lidí bude tisíc, nebo jen jeden. Když pozitivně ovlivním život jakéhokoliv člověka na světě, budu vědět, že to, co dělám má smysl. Přibližně od prosince jsem začala hledat informace ohledně zákona přitažlivosti. Přivedla mě na něj jedna slečna, a od té doby, co jsem porozuměla jeho pravidlům mi všechno dává smysl. Ale o tom bych se rozepsala zase třeba jindy. Jediné, co vám k němu ještě řeknu je, že od chvíle, kdy jsem pochopila jeho princip se cítím mnohem líp. A vím, že když budu hodně chtít, dokážu cokoliv. 

Ještě mě napadá pár maličkostí, které by možná stály za zmínku. Od doby, co jsem tu byla naposledy jsem přibrala. A dlouho jsem se tím trápila, protože jsem malá a každé kilo je na mě vidět. Ale zase jsem spokojenější. Jím zdravěji, snažím se pravidelně cvičit. A to úplně stačí. Taky mi přibylo tetování. A piercing v nose. Vlasy, které jsem měla téměř po zadek jsem zredukovala na mikádo. Ale jinak jsem to furt já. Ta Pauline, kterou jste tu potkávali dřív. Jen mám trošku větší zadek a o pár životních zkušeností víc. Celým tímhle článkem bych chtěla říct, že ne vždycky nám plány vyjdou podle toho, jak je chceme. Akorát se nesmíme vzdát. A ještě jedna věc z něho plyne: Nenechte se ovlivnit sociálními sítěmi, na kterých je všechno krásné a ideální. Není. Jen to nechceme ukazovat. Já to ale naopak nechci skrývat a chci, abyste věděli, že když se něco nepovede, je to normální. A já mám normální život, který s vámi chci sdílet. A jsem přesvědčená o tom, že každý zádrhel, který se nám v cestě objeví je tam proto, aby nás učinil silnější. Já se na vás budu těšit u dalších článků a pokud jste tenhle dočetli až sem, tak jste skvělí. Moc vám děkuji ♥

                                      

P.S.- Pokud se vám tady líbí, budu moc ráda, když dáte blogu odběr. Učinit tak můžete v pravém sloupečku v sekci Pravidelní čtenáři ♥ kliknutím na tlačítko Odebírat ♥ A také nezapomeňte sledovat blogový Instagram, abyste nepřišli o žádné novinky ♥ 

Vaše Pauline ♥

  • Share:

You Might Also Like

8 comments

  1. Máš můj obdiv, jak jsi se se vším poprala, nevzdala to a nějak to zvládla :) Já doufám, že už bude jenom lépe a že budeš mít takovou práci, ve které budeš šťastná :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi zlatá, děkuju moc :) Věřím tomu, že už bude jen líp :)

      Vymazat
  2. Práca s ľuďmi je niekedy fakt náročná a vyčerpávajúca. Inak si mala skvelý účes. :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mám pocit, že já bych o tom už klidně mohla napsat knížku :D Moc děkuju ♥

      Vymazat
  3. Páni tak to jsi měla tedy krušné dva roky .. ale hlavní je, že máš hotovou tu maturitu, která je dneska fakt základ :) na vysokou můžeš kdykoliv nastoupit, osobně to velmi doporučuji, jelikož já po bakaláři uvažovala, zdali pokračovat dál nebo jít do práce a ačkoliv jsem dostala svojí nabídku snů, nakonec jsem si svá studentská léta prodloužila a jsem ráda. :) Člověk si ještě chvíli užije toho, že je pánem svého času a nemusí být každý den nutný počet hodin v práci. Navíc když máš takovéhle zkušenosti s prvními pracemi, tak bych to být tebou zvážila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, bohužel je v tom víc problémů než jen nepřijetí na školu :) Ale přemýšlím o tom pořád, takže když se naskytne možnost, ráda si školu dodělám :)

      Vymazat
  4. "Jen mám trošku větší zadek a o pár životních zkušeností víc." Úplne si si ma získala, akoby to hovoril niekto za mňa. Bohužiaľ, veci nám vždy nevychádzajú tak, ako si prajeme - ale ako sama hovoríš, aspoň získavame skúsenosti a posúvame sa vpred. Ale na to človek väčšinou príde až neskôr. :) Budem ti držať palce, nech ti čo najviac vecí už iba vychádza podľa plánov alebo ešte lepšie.
    Och, a šaty si mala naozaj krásne!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, děkuju moc za krásný komentář ♥♥ I já tobě přeji, aby bylo všechno už jen podle tvých představ :)

      Vymazat